Hipocentrum Koryčany
aneb Kde se plní koňské sny
Vyhoupnout se do sedla, zabořit prsty do koňské hřívy a cválat volnou krajinou s větrem ve vlasech, svobodní a nespoutaní… V jednotě s koněm, daleko od zaprášených ulic a hluku měst. To je sen nejen mnoha dětí, ale často i dospělých, toužících si aktivně odpočinout v přítomnosti ušlechtilých zvířat a načerpat od nich energii, kterou z nás vysává přetechnizovaný svět.
Už víc než TŘICET let pomáhá Hipocentrum Koryčany měnit takové sny ve skutečnost. Děti od nejútlejšího věku zde podstupují první jezdecké krůčky, pomalu otvírají bránu ke koňské duši a učí se, jak si rozumět se čtyřnohými přáteli. Ročně se v Hipocentru vystřídá několik stovek malých jezdců a jezdkyň na prázdninových táborech, víkendy tu s koňmi tráví celé rodiny. Tradičně v září organizuje Hipo velký vandr pro zdatnější jezdce, kteří si s koňmi projedou nejkrásnější kouty naší republiky.
Jezdectví v krvi se nezapře
Duší Hipocentra Koryčany jsou manželé Milan a Stela Dolínkovi. Ve westernovém světě je Milan známý jako Fred nebo Freďák. Mnozí jeho přátelé i známí ho oslovují pouze přezdívkou a často ani neví, jaké je jeho civilní jméno. Vyučil se v Kladrubech nad Labem jako chovatel koní a od roku 1985 vedl jezdecký oddíl při JZD Koryčany. Stela se v tomto oddíle věnovala dětem, které trénovaly voltiž. „Nejen, že nás to bavilo, ale měli jsme i výsledky. Děti vyhrávaly na různých soutěžích a byly třeba třetí na Mistrovství ČSSR 1989 ve Frenštátě,“ listuje v paměti Stela, která má jezdectví skutečně v krvi. A to doslova. Jejím otcem je legendární major Josef Dobeš, který trénoval vítěze Velké pardubické Letce a také prvního a bohužel zatím i posledního českého olympijského vítěze ryzáka Eliota (Amsterodam 1928). Do historie jezdectví se zapsal i stovkami odborných článků a čtyřmi jezdeckými učebnicemi.
Práce s dětmi Stelu i Freda naplňovala, a proto se pro ně rozhodli uspořádat o prázdninách několik jezdeckých táborů. Jelikož vlastní koně k dispozici neměli, domluvili se ve slovenských Topolčiankách, že si je zde vypůjčí. Jaké bylo ale jejich překvapení, když jim v květnu přivezli 7 koní, z nichž 5 byly neobsednuté remonty. Stela ani Fred nemají ve zvyku házet flintu do žita, proto je ustájili na kopci Vršava, kde se měl konat tábor, a denně dojížděli koně obsedat a cvičit. Nebylo to nic jednoduchého, protože oba pracovali a doma měli navíc dvouletou dceru Kristýnu. Velké úsilí se vyplatilo. Dokázali koně připravit natolik, že prázdniny v sedle mohly proběhnout. „A byly krásné. Stany, příroda, polní kuchyně, koníci, prostě nádhera,“ zasní se na chvíli Stela.
Když je odvaha a chuť pracovat jediný inventář
Po roce 1989 se jezdecký oddíl kvůli změnám v družstvu rozpadl a manželé Dolínkovi začali přemýšlet co dál. Rozhodli se začít podnikat a bylo jim jasné, že se zaměří právě na koně a děti. Do začátku jim ale chyběly finance. Nerestituovali, neměli žádné našetřené prostředky, jen několik tisíc dluhů. Jediné, co jim nechybělo, byla odvaha a chuť s něčím novým začít. Bylo potřeba zajistit nějaké prostory a volba padla na bývalý koryčanský kravín. Pravda nebyl právě v nejlepším stavu. Aby ho mohli vůbec začít splácet a pustit se do nutných oprav, pořádali lesní tábory s ubytování ve stanech s podsadou. „Chtěli jsme navázat na to, co jsme dělali doposud. Jezdecký oddíl a tábory s koňmi. Ale aby to bylo zajímavější, pořídili jsme si ještě 70 krav. Já i Fred jsme o kravách věděli snad jen to, že za určitých okolností dávají mléko. Ale šli jsme do toho po hlavě a hlavně na popud našeho společníka, který byl přesvědčen, že krávy jsou to jediné, co potřebujeme, abychom mohli chovat koně. Jak to skončilo? Po půl roce jsme kravín rozpustili s třistatisícovým mankem. A pak jsme se už vrhli na koně. Bez společníka,“ dodává se sarkasmem v hlase Stela.
Jako Fénix z popela
Dnes je Hipocentrum Koryčany moderní jezdecké středisko, které má připraveno perfektní zázemí jak pro koně, tak pro jezdce. Nechybí tu apartmán a ubytování pro 100 osob buď v pokojích s vlastním sociálním zařízením, nebo v dřevěných chatkách. K dispozici je i kantýna s moderně vybavenou kuchyní a společenská místnost s barem. Pro tábory postavili Dolínkovi tvz. hogan, neboli kovbojskou ubytovnu. Na rozlehlých pastvinách se prohání 35 koní, kteří zde mají k dispozici přístřešky. „Jsem zastáncem toho, aby koně trávili co nejvíce času ve svém přirozeném prostředí. Tedy ve stádě a venku. A to i v zimě. Pokud jsou na pastvinách celoročně, vybaví je příroda kvalitní srstí, takže není třeba dekovat. Naši koně mají k dispozici samozřejmě také boxy, sem je ale zavíráme pouze na tři hodiny denně, abychom je zde překontrolovali, mohli se v klidu nažrat, lehnout si do suchého a odpočinuli si,“ vysvětluje Fred. Jezdci mají k dispozici venkovní pískové kolbiště a také velkou krytou halu s tribunou, kde se už několikrát konalo mistrovství ČR mládeže ve westernových disciplínách. V areálu Hipa jsou dětem k dispozici i dvě víceúčelová hřiště, krytá terasa určená ke hrám, venkovní ohniště a keramická pec. To vše se Fredovi a Stele podařilo vybudovat za 25 let tvrdé práce a oba se jen usmívají, když si vzpomenou, jak statek původně vypadal. Když sem přišli poprvé, asi nikdo by nepoznal, že budovy patřily původně koryčanskému zámku. Na půdě leželo asi půl metru trusu od kuřat, která zde družstvo chovalo. Stáj pro koně přestavělo JZD na kravín, který už byl několik let opuštěný, takže budova značně chátrala... Hipocentrum povstalo vlastně z ruin, podobně jako Fénix z popela.
Nejkrásnější odměna? Štěstí v očích dítěte
V roce 1993 se stalo součástí Hipocentra i Středisko hiporehabilitace a rehabilitace, akreditované nestátní zdravotní zařízení pro hiporehabilitaci a léčebné ježdění handicapovaných. Ubytování v přízemí uzpůsobili Dolínkovi pro potřeby vozíčkářů. Od roku 1997 pomáhá Hipocentrum Koryčany materiálně i finančně občanskému sdružení HP Koryčany. Jeho hlavním posláním je integrace handicapovaných dětí a sociální rehabilitace handicapovaných „Zabýváme se hlavně skupinovými pobyty, které jsou doplněny dalším programem. Nejvěrnější skupinou jsou děti z EDUCA Zlín, které k nám jezdí spolu s rodiči každoročně. Také našich škol v přírodě a táborů se bez problémů mohou zúčastnit děti se zdravotním znevýhodněním, včetně vozíčkářů. Je to náročné, ale stojí za to vidět, jak jsou děti v sedle koně šťastné, jak jsou vděčné za každou chvilku, kterou s nimi strávíme. Snaží se lasovat, malovat, tvořit… Je krásné vidět, jak touží po tom, aby si mohly pohladit koníka, dát mu přivezený suchý chleba, jablko, mrkev. Samozřejmě že z našich prvních klientů, jsou dnes již dospělí lidé, ale o to více nás těší, že se k nám vracejí stále,“ shodují se Fred a Stela.
Anglie i western
Většinu zde ustájených koní Hipocentrum vlastní a využívá je pro jezdecký výcvik dětí, vyjížďky do terénu s pokročilými jezdci nebo také několikadenní vandry pro jezdce zkušené. Všichni si mohou vybrat, jestli chtějí jezdit anglicky, nebo westernově. Dolínkovi přistupují k výcviku koní v duchu holisticky, na prvním místě je pohoda jezdce i koně. Svůj vztah ke koním i lidem staví na vzájemné důvěře. Využívají metod např. Pata Parelliho nebo Václava Bořánka, který zde byl několikrát hostem a pořádal tady kurzy přirozené komunikace. „Máme české teplokrevníky, appaloosy, koně plemene paint horse, quarter horse a také anglické plnokrevníky, které se nám díky metodám horsemanshipu daří zklidnit a hodně je využíváme. Každý koník je samozřejmě jiný, některý temperamentnější, jiný klidnější. Snažíme se, aby všichni byli spolehliví. Máme několik koní z vlastního chovu po hřebci Bryans Lysi Bar, který všem předal svou klidnou povahu. Nyní připravujeme pod sedlo potomky našeho nového hřebce MONTY DARK :::ivě Baví nás připravovat koně od počátku až k obsednutí a pak pro ježdění dětí,“ doplňuje Fred.
Koně nejsou sportovní náčiní
V roce 1993 manželé Dolínkovi spolu s dalšími členy založili westernovou sekci Western Riding Clubu. Každoročně pořádají několik westernových závodů a v minulosti pořádali třikrát mistrovství ČR. „Nejraději vzpomínáme na dobu, kdy byl western u nás ještě v plenkách. Startovali jezdci, kteří jezdili s nadšením, ne pro body nebo ceny, ale aby ukázali, co umí. Nezapomenutelných bylo prvních několik závodů v Koryčanech, kdy byl western lákadlem také pro diváky, kteří dokázali vytvořit nádhernou atmosféru. Jezdci závodili jako o život, dali ze sebe všechno a večer se dovedli s námi bavit na countrybále. To jsou nezapomenutelné chvíle. Od té doby western jaksi ochladl a v závislosti na to ochladli i diváci,“ shodují se smutně manželé Dolínkovi. Oba ale vytrvali a pořádají závody dál. Na závodních kolbištích získal Fred celou řadu stužek a pohárů s hřebcem Bryans Lysi Bar. Jeho nástupcem se stal appaloosa valach Apač, jehož vede Fred stejně jako hřebce k všestrannosti. „Nemůžu přenést přes srdce, že se někteří jezdci chovají ke koním jako ke sportovnímu náčiní. Koně nechají 23 hodin v boxe, odjezdí hodinu v hale a hotovo. Do přírody se s ním ani nepodívají, co kdyby se náhodou zranil? Já se svými koňmi sice jezdím závody, ale nedokážu si představit život bez vandrů a vyjížděk do lesa. Vždyť i v přírodě je tolik překážek a výzev, které se dají s koňmi zdolat. A jejich překovávání je mnohem dobrodružnější a zajímavější pro jezdce i koně. Nakonec to dokazuje i pokus o novou westernovou disciplínu Extreme Trail. I koně, které trénuji na závody, se mnou jezdí na několikadenní vandry a umí stát v noci uvázaní u stromu, vyznává se ze své filozofie jezdectví Fred.
Tábory s koňmi i pro pětileté předškoláky
Stela i Fred mají velmi blízko k přírodě, rozhodli se tedy propojit pobyt u koní s environmentální výchovou. Ekologickou základnu LIBERTA vytvořili a v rámci projektu EU vybudovali kompletní zázemí pro zážitkovou environmentální výchovu v přírodě.
Nová učebna je vybavena počítači, tablety, videoprojektorem a další technikou. Program mají připravený jak pro školní výlety, tak pro školy v přírodě. Často se zde konají i adaptační kurzy pro šesťáky nebo první ročníky středních škol. Díky ubytovací kapacitě nemusejí mít strach, že by pro ně měli málo místa. Každoročně zamíří do Hipa stovky dětí, které si mohou zpestřit letní, podzimní i velikonoční prázdniny tábory s koňmi dalšími aktivitami. Jezdecký program je doplněn výtvarnou dílnou, hobby horsingem nebo třeba kovbojskými dovednostmi – práce s honáckým bičem, lasování….
Speciální nabídkou Hipocentra jsou tábory s jezdeckým výcvikem pro pětileté děti předškolního věku. Krátké tábory od pondělí do pátku, které zajistí využití času malých dětí v době, kdy rodiče jsou v zaměstnání a školka nebo škola nefunguje. „Zakládáme si na rodinném prostředí, máme hlídací tety a samozřejmostí je bohatý program. Každý den svezení na koni, výtvarné činnosti jako práce s papírem, malování, vybarvování, lepení, ale i práce s keramickou hlínou nebo samotvrdnoucí hmotou, výrobky z kůže. Vše probíhá pod dohledem a vedením zkušených vedoucích. Maminky mají často strach, zda to děti zvládnou a nebude se jim moc stýskat. Během 30 let, kdy tábory pro takto malé děti pořádáme, jsme ale nabyli zkušenost, že odloučení nesou mnohem hůře maminky než samotné děti,“ usmívá se Stela, která má jako bývalá učitelka a ředitelka základní školy velké zkušenosti v práci s mládeží.
„Žít, užít a nechat žít“
A jak takové penzum starostí a práce Stela a Fred zvládají? Fred má jako chovatel koní na starosti všechno okolo nich, včetně ukázek, obsedání, přiježdění, programů, vyjížděk, dvoudenního putování na koních po Chřibech a týdenního vandru na koních po vlastech českých i slovenských. Stela zajišťuje zázemí, ubytování, stravování, nábor dětí, propagaci, prezentaci ap. Pomáhají jim také děti z jezdeckého oddílu Remonta, který vedou od roku 1991. „Bez jezdeckého oddílu bychom si nedokázali činnost Hipocentra ani představit. Členové oddílu zajišťují víkendové služby, jezdí, učí se pracovat se zákazníky. Potěšitelné je, že v oddíle se nesdružují jen děti, ale členy jsou i dospělí, které práce s koňmi baví. Věnují se horsmanshipu, obsedají, jezdí s klienty na vyjížďky, připravují se na vedení letních táborů a jezdeckých kurzů,“ umí ocenit snahu a práci členů Remonty Stela.
A co práce a život s koňmi manželům Dolínkovým kromě hory starostí přináší? „Velmi nás těší, že se k nám lidé vracejí i po letech. Mnohé děti, které se u nás učily jezdit, už jsou dospělé a mají vlastní koně, ve čtyřech případech dokonce i stáj. Pamatuji si, jak u nás na táboře jako dítě trávila prázdniny naše špičková drezurní jezdkyně Ema Jančářová. Další naše svěřenkyně Jana Bílková se vypracovala na westernovou rozhodčí. Baví nás dělat osvětu, nejen co se týká koní, jak mezi dětmi, tak mezi pedagogy. Pro mě osobně se stali koně a western životním stylem. Mým vzorem je skutečný kovboj Willy Rogers, prostý a čestný člověk, který se vypracoval svou pílí a propagoval ušlechtilé myšlenky týkající se např. přátelství a dodržování daného slova. Jeho heslem bylo: „Žít a nechat žít.“ Mým životním mottem se pak stalo: „Žít, užít a nechat žít,“ říká na závěr Milan Dolínek alias Fred.
Medailonek:
Milan Fred Dolínek
(7. 5. 1952)
* Vyučil se jako chovatel koní v Kladrubech nad Labem.
* Jako ošetřovatel koní pracoval v Napajedlích pouze rok, potom změnil povolání.
* Ke koním se vrátil na popud své ženy Stely jako vedoucí jezdeckého oddílu.
* V roce 2007 byl s appaloosa hřebcem Bryans Lysi Bar v Appaloosa international v TOP 10,
kde je registrováno celkem 700 000 appaloos.
- Mezi deseti nejlepšími appaloosami světa obsadili 7. místo v senior trailu, 10. místo v non pro trailu a 6. místo v halteru starších hřebců.
- V roce 2007 a 2010 vybojoval titul Champion WRC v trailu.
- V roce 2011 se stal vicemistrem ČR v trailu. Atd. atd
- Umí pracovat s kůží, lasem a bičem.
- Sám si šije a zdobí uzdečky, poprsáky, brašny a další doplňky pro jezdce i koně.
- I v civilu chodí ve stylovém westernovém oblečení.
- Vyznává staré kovbojské ctnosti a zásady.