Metodika výcviku koní a jezdců. Naše zkušenosti a přístupy.

Metodika výcviku koní a jezdců: Naše zkušenosti a přístupy
Naše metodika výcviku koní a jezdců je založena na více než 30 letech zkušeností, během nichž jsme vypracovali komplexní přístup, jak k výcviku koní od obsednutí po sportovní využití, tak k výcviku jezdců. Naším základním mottem je "nevozíme, učíme jezdit", což se odráží nejen v individuálních výcvikových hodinách, ale i v letních kurzech.
Rozdělení jezdců do skupin
Aby byl výcvik co nejefektivnější, rozdělujeme jezdce do tří skupin podle jejich dovedností:
1.    Začátečníci – Tito jezdci teprve začínají ovládat koně v kroku. Zpočátku jezdí na lonži nebo s vodičem, postupně se učí jezdit samostatně. Naučí se základní dovednosti jako naložení, vysedání v lehkém klusu a později ovládání koně v klusu samostatně.
2.    Mírně pokročilí – Tito jezdci již umí ovládat koně v klusu automaticky. Dokáží koně navádět na kavalety, jezdit rohy a částečně zvládají přechody mezi krokem a klusem. Umí koně bezpečně zastavit a zacouvat.
3.    Pokročilí – Pokročilí jezdci bezpečně ovládají koně v kroku i klusu, zvládají základní jízdárenské povely včetně zastavení, zacouvání a přechodů přes kavalety. Jsou schopní jezdit i do terénu, včetně vyjížděk na delší vzdálenosti.
Principy efektivního výcviku
1.    Princip postupnosti – Výcvik musí být strukturovaný a logicky navazující. Začínáme od základů na lonži a postupujeme k samostatné jízdě, přičemž se zaměřujeme na rozvoj dovedností v kroku a klusu. Pokročilí jezdci se pak mohou věnovat složitějším situacím jako cval na jízdárně nebo vyjížďky do terénu. Důležité je dodržovat rozdělení do skupin, aby bylo možné okamžitě reagovat na problémy, například při přechodu z klusu do kroku.
2.    Důsledné opravy chyb – Opravy chyb v sedu, práci rukou a rovnováze jsou nezbytné pro zajištění správného vývoje jezdce. Jezdec by měl používat korektní pomůcky a vyhýbat se nesprávným návykům, například kopání do koně. Je důležité, aby výcvik byl založen na konzistentním používání pomůcek a aby jezdec dostával jasnou zpětnou vazbu o svém výkonu.
Interakce mezi instruktorem a jezdcem
Instruktor by měl s jezdcem vést otevřený dialog. Zadává úkoly, dává jízdárenské povely a očekává jejich splnění. Je ideální, pokud se instruktor ptá na pocity jezdce a na to, jak úkol splnil. Pokud jezdec naráží na potíže, instruktor mu poradí, jaké pomůcky použít, a měl by mít ustálené a konzistentní postupy jak v pomůckách, tak v metodách výcviku.
Pokročilí jezdci se postupně naučí používat složitější pomůcky, jako jsou poloviční nebo plné zádrže při zastavení koně.
Naše metodika výcviku je postavena na dlouholetých zkušenostech a osvědčených přístupech, které umožňují efektivní rozvoj jak koní, tak jezdců.